Řez růží provádíme zpravidla několikrát do roka, na jaře, po odkvětu, případně na podzim. Jarní řez je nejdůležitější, růži pak vyraší nové výhony, na nichž může opět vytvářet květy. Během sezóny odstřiháváme uvadlé květy (příp. květenství), nikoliv však u planých a jednou kvetoucích růží, připravili bychom se o šípky. Na podzim je možno zkrátit některé výhony, které by (například) ohrozily stabilitu keře v zimním větru, případný letní a podzimní řez by ovšem neměly být příliš radikální. Podobně to platí pro řez nemocných a usychajících výhonů.
Základním předpokladem správného řezu je zvládnutí dílčího úkonu řezu po technické stránce. Platí, že výhon ustřiháváme asi centimetr nad očkem a to šikmo od něj, aby naň netekla voda a nezvyšovala se tak pravděpodobnost nákazy nějakou chorobou. Z tohoto důvodu je také důležité, aby samotný řez byl rovný a čistý, aby se výhon netřepil, používáme zásadně ostré, čisté nůžky. Při odstraňování zahnívajícího výhonu řežeme tak hluboko, až narazíme na zdravé dřevo, při řezu odkvetlých výhonů řežeme zpravidla nad druhým, či třetím očkem směrem od květu. Při likvidaci planých výhonů, které čas od času z podnože vyraší musíme postupovat důsledně a výhon uříznout úplně celý (někdy se radí vytrhnutí), podobně zaštipujeme vlky na kmínku stromkových růží.
Největším problémem je pak určit délku výhonu, jež má být ponechána, obecně panuje shoda v tom, že se má odvíjet od zahradnického typu vysazené růže.
Záhonovým růžím (čajohybridy, polyantky, floribundy, minirůže) odstraníme na jaře všechny slabé a namrzlé výhony tak, aby pro zbývající části keře byl dostatek místa, výhony zkracujeme zhruba o polovinu až dvě třetiny délky. Mnohokvěté nemusíme řezat tak silně, odstraníme zejména rozvětvené honce výhonů, výhony by měly mít po řezu cca 30cm. Minirůže pročišťujeme také slabším řezem, pro stromkové platí to samé jako pro záhonové, specifikem jsou růže smuteční, ty pochopitelně zkracujeme minimálně.
Sadové růže (anglické, historické, staré polyantky atp.) zkracujeme poněkud mírněji, úplně můžeme odstranit jen překřížené a poškozené dřevo, jinak je vhodné ponechat větší část výhonů, postranní zkracujeme silněji.
Botanické je nejlépe ponechat volnému růstu, máme-li dostatek místa, zejména kvůli šípkům, občas se může tvar keře libovolně upravit podle potřeby – plané růže jsou velmi vitální a i radikální řez by snesly dobře. U pnoucích růží má být řez mírný, na jaře je dobré občas odstranit nějaký ten zdřevnatělý výhon, v létě lehce keř seřízneme po prvním květu. Půdopokryvné sorty vzhledem k účelu zastřiháváme také minimálně, řezem růst keře spíše směrujeme, jinak bohatě stačí zkrátit výhony o třetinu, většinou neprovádíme řez každoročně.
Dříve hojně používaná metoda seřezávání podle počtu zbývajících oček je dnes v literatuře, zejména zahraniční, na ústupu, řez je mezi milovníky růží další s hojně diskutovaných témat a otázka, který typ řezu je nejvhodnější zůstane ještě dlouho předmětem kontroverzí.