Osobnosti českého růžařství

Naši růžaři

Nebude snad překvapením, když konstatujeme, že na vysoké úrovni našeho růžařství mají v konečné instanci podíl konkrétní lidé. Vyzdvihněme jednak úsilí našich šlechtitelů, které je podrobněji popsáno níže, jednak práci organizátorů odborného života, kteří se rekrutovali a rekrutují nejen z řad profesionálních zahradníků, krajinářů a botaniků, ale také z okruhu amatérských milovníků růží.

Na organizaci a osvětě se podílelo mnoho lidí – v mezích činnosti příslušných spolků i individuálně udíleným poučením. Publikační činnosti se věnoval před válkou například Josef Mikeš, jehož "Dějiny zahradnictví" nikdy nevyšly (růže v nich má čestné místo), napsal ale také kolem 1500 článků a 14 monografií, mimoto sám vyšlechtil několik růží. Hlavní slovo při propagaci růží získal záhy po svém vzniku Rosa klub, není divu – soustředil prakticky všechny tuzemské kapacity v oboru. Od té doby stačila vyniknout nová generace odborníků – docent Bohumil Kavka, rhodolog Ivan Klášterský (jehož dílo bohužel není náležitě uspořádané) a jeho žák Dr. Václav Větvička. Členové Rosa klubu pak jistě znají Vladimíra Mölzera, Josefa Klimeše, Jaroslava Havlů, Viléma Waltera a mnoho, mnoho dalších ... Nakonec připomeňme zásluhy dlouholetého předsedy Rosa klubu, docenta Bohumila Jaši a přínos současného předsedy, Dr. Josefa Thomase.

Vysoká úroveň růžařství v ČR je však zejména přímým důsledkem práce "praktiků", zahradníků, školkařů, šlechtitelů. Především domácí šlechtění růží je pro sebevědomí národní odborné obce velice důležité, připomeňme si ty, kteří se mu věnovali.

Nejvýznamnější šlechtitelé jsou uvedeni níže, z ostatních jmenujme alespoň Němce Vincenze Bergera a Rudolfa Biera, Antonína Chalupeckého z Pchel, Josefa Malivu, Františka Zemana, Karla Kumštýře, Adolfa Nováčka a Františka Poustku z Horažďovic.