Třídění růží

Současná systematická determinace vychází ze systému Bakerova, který již vymezoval 10 základních skupin růží. (Baker tak navázal na práci anglického botanika Roxburgha.) Ke konci 19. století byl systém reformován Fr. Crépinem, který ho obohatil zejména o růže pěstované. Pro dnešní botanickou praxi pak zůstává nejdůležitějším mezníkem Rehderovo dílo „Manual of cultivated trees and shrubs“, kde se poprvé setkáváme ustavením čtyř podrodů. Determinace botanických růží na vyšších taxonomických úrovních byla víceméně spolehlivě vyřešena, nicméně je jen stěží možno definovat přesný počet poddruhů, variet apod., neboť tyto se mezi sebou neustále porůznu kříží a nelze se tudíž spolehnout na tradičně relativně spolehlivé morfologické ukazatele. Kromě toho je růže rostlinou cytologicky značně flexibilní a proto ke křížení dochází občas i mezi vzdálenějšími příbuznými - zejména tato skutečnost vnáší do systematiky celé skupiny zmatek.

… a podle čeho rozlišíte plané růže v přírodě?

Podle povahy nejdůležitějších znaků. Zde jsou:

  1. Postavení, barva, tvar, velikost a hustota ostnů. (Rozlišujeme 2 základní typy ostnů, které se mohou vyskytovat současně na jedné rostlině.)
  2. Listy mohou být pýřité, často na rubové straně, s různě tvarovanými okraji a rozdílně veliké. (U některých druhů je možno provést předběžné zařazení již podle barvy listů.) Vedle např. reliéfu listu je nezřídka určující počet vstřícně postavených jednotlivých lístků. Olistění je pro botanika nejdůležitější charakteristikou, která napoví o právě nekvetoucí růži nejvíce.
  3. Palisty, ač často velmi rozličných velikostí a tvarů i u toho samého druhu, mohou být v jistých případech také vodítkem.
  4. Kořenový systém je nápovědou poněkud nespolehlivou, neboť hloubku zakořenění ovlivňují různé fyzikální a chemické faktory a není tak silně geneticky podmíněna, nicméně je pravdou, že existují druhy růží vytvářející polykormony, tento znak nechť je v takových případech brán v úvahu.
  5. Velmi významnou roli při určování druhů mají kališní lístky a zejména jejich přívěsky, díky nimž může badatel určit do které sekce dotyčná rostlina patří.
  6. Barva, tvar, velikost, členitost, jednotlivé rozměry květů, jejich uspořádání a počet petalů v květu. (Plnost květu.)
  7. Velikost, tvar a barva šípku, zevrubný počet, barva a uspořádání nažek.
  8. Vůně, a to nejen květů, v určitých případech může jít i o vůni vydávanou celou rostlinou (zpravidla u žláznatých růží.)