Trocha botaniky

Ve školkách, zahradách a parcích se člověk setkává s růžemi denně, jsou to ale většinou růže, které si upravil, zejména šlechtěním, k „obrazu svému“, růže tak řečeně zahradní. Pokusme se obrátit naší pozornost k jejich planým předkům, které můžeme potkat v přírodě. Význam planých růží je umocněn i tím, že jsou používány v parkové výsadbě – např. růže svraskalá (R. rugosa) si získává touto cestou značnou oblibu. Uvidíme, že plané růže nejsou zdaleka jen ty ony známé a rozšířené růže šípkové.

Růže (rod Rosa Linné) jsou zpravidla ostnité keře s větvemi přímými, poléhavými nebo druhotně převisujícími, někdy nízké, do 20 cm, jindy až 3 metry vysoké, výjimečně do 10 metrů dlouhé. Ostny mohou mít jehlicovité, nebo tlusté a zahnuté. Kořenová soustava se zřetelným hlavním kořenem, někdy se sklony k vytváření kořenových výběžků, event. následně polykormonů (R. rugosa, R. gallica apod.). Listy jsou složené, lichozpeřené, velmi zřídka jednoduché (Hulthemia persica), často pýřité či žláznaté, opadavé, řidčeji vytrvalé. Palisty zpravidla vytrvalé, s dvěma špičatými hroty, celokrajné nebo třásnité, zpravidla z velké části přirostlé k řapíku. Oboupohlavné květy stojí jednotlivě či v chocholících (R. multiflora) na konci kratších větviček, květní obaly jsou tvořeny pěticípým kalichem, často s kališními ušty. Květní koruna je zpravidla tvořena pěti plátky, tyčinek je mnoho a mají žluté prašníky, uprostřed se nachází zpravidla 15 – 40 plodolistů, které jsou individuálně opatřeny čnělkou a bliznou, čnělky mohou srůstat ve sloupek (synstylae). Květy rostou na jednoročním dřevě, proto se musejí růže každoročně důkladně zastřihnout. Plody růže nejsou šípky, ale ony malé pecičky v nich, správně nazývané nažky.

Celkový počet popsaných taxonů v rámci rodu Rosa se pohybuje okolo 10 000, druhů je podle všeho cca 150 – 180.

Třídění růží

Současná systematická determinace vychází ze systému Bakerova, který již vymezoval 10 základních skupin růží. (Baker tak navázal na práci anglického botanika Roxburgha.) Ke konci 19. století byl systém reformován Fr. Crépinem, který ho obohatil zejména o růže pěstované. Pro dnešní botanickou praxi pak zůstává nejdůležitějším mezníkem Rehderovo dílo „Manual of cultivated trees and shrubs“, kde se poprvé setkáváme ustavením čtyř podrodů. Determinace botanických růží na vyšších taxonomických úrovních byla víceméně spolehlivě vyřešena, nicméně je jen stěží možno definovat přesný počet poddruhů, variet apod., neboť tyto se mezi sebou neustále porůznu kříží a nelze se tudíž spolehnout na tradičně relativně spolehlivé morfologické ukazatele. Kromě toho je růže rostlinou cytologicky značně flexibilní a proto ke křížení dochází občas i mezi vzdálenějšími příbuznými - zejména tato skutečnost vnáší do systematiky celé skupiny zmatek.

… a podle čeho rozlišíte plané růže v přírodě?
Podle povahy nejdůležitějších znaků. Zde jsou:

1) Postavení, barva, tvar, velikost a hustota ostnů. (Rozlišujeme 2 základní typy ostnů, které se mohou vyskytovat současně na jedné rostlině.)

2) Listy mohou být pýřité, často na rubové straně, s různě tvarovanými okraji a rozdílně veliké. (U některých druhů je možno provést předběžné zařazení již podle barvy listů.) Vedle např. reliéfu listu je nezřídka určující počet vstřícně postavených jednotlivých lístků. Olistění je pro botanika nejdůležitější charakteristikou, která napoví o právě nekvetoucí růži nejvíce.

3) Palisty, ač často velmi rozličných velikostí a tvarů i u toho samého druhu, mohou být v jistých případech také vodítkem.

4) Kořenový systém je nápovědou poněkud nespolehlivou, neboť hloubku zakořenění ovlivňují různé fyzikální a chemické faktory a není tak silně geneticky podmíněna, nicméně je pravdou, že existují druhy růží vytvářející polykormony, tento znak nechť je v takových případech brán v úvahu.

5) Velmi významnou roli při určování druhů mají kališní lístky a zejména jejich přívěsky, díky nimž může badatel určit do které sekce dotyčná rostlina patří.

6) Barva, tvar, velikost, členitost, jednotlivé rozměry květů, jejich uspořádání a počet petalů v květu. (Plnost květu.)

7) Velikost, tvar a barva šípku, zevrubný počet, barva a uspořádání nažek.

8) Vůně, a to nejen květů, v určitých případech může jít i o vůni vydávanou celou rostlinou. (Zpravidla u žláznatých růží.)

Systematické zařazení vybraných druhů růží
(V závorkách jsou synonymní názvy.)